kocanda

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte Kocanda nebo kočanda.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈkɔt͡sanda]

dělení[editovat]

  • ko-can-da

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod ženský

etymologie[editovat]

Slovo je homonymní, má více různých významů s odlišným původem. O dřívějším hojném užívání svědčí množství osad, částí osad, hospod, mlýnů, mysliven,[1][2] kováren, ale i zahrad[3] pojmenovaných Kocanda. Marie Nováková a Pavel Štěpán našli při průzkumu pramenů více než 180 výskytů toponyma Kocanda (včetně těch s jiným pravopisem).[4][5] Existuje rovněž příjmení Kocanda.[6][7]

Výkladů původu je celá řada a dodnes nepanuje shoda na tom, který je správný. Existují tři kandidáti na význam, podle nějž vznikla většina místních pojmenování, a různé názory, který z těchto významů je původní a který odvozený.

  1. „hostinec na okraji vesnice“
    • Nejstarší zmínka je v táborské černé knize z roku 1603 týkající se jakési Manky, šenkýřky na kocandě.[2] Řada pozdějších prací o původu slova přebírá jako nejpravděpodobnější výklad Machka,[8][9] ale existují i další teorie a názory:

      • Podle Machka nejde o původní význam slova, ale zúžený ze „skupina domků bezzemků a chalupníků“, viz význam 3.[2]
      • Dle Jungmanna jde o význam přenesený z významu 2, tj. od „trh na předměstí“ a přes něj pocházející z kotec („bouda, kramářská bouda“).[10] K původu z kotec se přiklánějí i další badatelé.[11][12]
      • Odvozeno ze západomoravského kocat („tlachat“).[13][14] Tento výklad se setkal s odmítnutím, protože v Čechách se místo kocat vždy používalo jen kecat.[2][15] Najdou se jak nové práce, které jej označují za překonaný,[9] tak i práce chápající jej jako pravděpodobný.[16]
      • Z nářečního slovesa kocati se s významem „mazliti se (milostně)“, které samo souvisí s kořenem kot- ve slovech jako je kočka.[17][18][19] K tomu Machek namítá, že kocati se je expresívní druhotvar ke kochati se a že tohoto slova se užívá v nářečí jen k označení mazlení se s dětmi, takže pojmenovat podle toho hospodu (kde dochází k milování) by bylo krajně podivné.[2] Opačného názoru byl Ivan Vávra, který upozorňoval na nápadnou skutečnost, že součástí takto nazvaných hospod byla vždy velká místnost sloužící jako tančírna.[20][21]
      • Z německého kotzen nebo kutzen („kuckat se, vykašlávat, zvracet“).[22][23]
      • Z německého povzdechu Gott sei Dank („bohu buď dík, bohu díky“),[24] popřípadě Gott sei Da („bůh buď tu“),[9] což bylo v některých případech doloženo i užíváním nebo vývěsním štítem hostince.[25][9] Panuje však shoda v tom, že jde o lidovou etymologii. Němci takto své kocandy nenazývají a německý název je tedy spíše sekundární.[2][26]
      • Zkomolením německého ganz am Ende („úplně na konci“).[27] Jde však nejspíš také o příklad lidové etymologie.[2]
  2. „trh na předměstí“
    • Podle Jungmanna je tento význam prvotní a hlavní,[10] mlčky předpokládaje, že je odvozený ze slova kotec („kramářská bouda“).[22] Machek ale zpochybňuje, že vůbec kdy šlo o nějaký skutečně rozšířený význam slova.[2]
  3. „skupina domků patřících bezzemkům nebo drobným chalupníkům“, popř. „skupina nuzných domků na okraji osady“
    • Podle Machka jde o ztracený nejstarší vlastní význam slova, pod nímž se rozšířilo do pojmenování různých míst a od něhož byly odvozeny významy 1a) i 1b). Vzniklo domácím odvozením pomocí přípony -anda z německého plurálu Kotsassen („chalupníci, sourozenci dědiců statků, kteří se museli spokojit jen s malým dědictvím“). Slovo Kotsate je poměrně starobylé, vyskytovalo se v severním Německu a v Brabantsku, ale jako cotsetes jej lze nalézt i v Anglii. Jde o složeninu z kot- („bouda“) a -sat-j, kde z kot- vychází i české slovo kotec.[2] Alternativní výklad původu slova Kotsassen nabízí Stručný etymologický slovník, který praví, že je to složenina z Kote („chatrč“) a *Sasse („usedlík“).[8]

    • Podle Machkovy teorie došlo v českých zemích k rozšíření slova kocanda ve chvíli, když po první německé kolonizaci docházelo ke kolonizaci vnitřní, na základě německého práva. V německém právu zůstával na rodném statku jen prvorozený a jeho zbylí sourozenci odcházeli jen drobně zaopatřeni, což byl rozdíl oproti předchozím zvyklostem českého obyvatelstva, mezi nímž byla rozšířena tzv. zádruha, která spočívala v tom, že neprvorození sourozenci zůstávali na domovském statku.[2] Původní význam později vymizel, ale je zajímavé, že Slovník nespisovné češtiny z roku 2006 uvádí opět slovo kocanda pod tímto významem jako součást současné obecné mluvy.[28]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam[editovat]

  1. (zastarale) (zájezdní) hospoda, většinou stojící za vsí nebo o samotě[10][29][30]
  2. (zastarale) trh na předměstí[10]
  3. (v obecném jazyce) skupina nuzných domků na okraji vesnice[28][31][28]

související[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod ženský

etymologie[editovat]

Od slova kocati („pleskat, třísnit“), moravské varianty od kecati.[2] V pražském dialektu slovu kocanda odpovídalo kecanda (toto slovo znal již Jungmann[34]).[2]

Další výklady označuje Machek za chybné.[2] Jeden z nich vidí původ v německém kotzen („blít, zvracet, vrhnout“), kde kocanina, kocanda má odpovídat slovu blivanina.[17] Druhý hledá naopak souvislost ve slově kocati se, pokocati se („pomazliti se, pomilovati se“), významově spojeném s líbáním. Lidem, kteří se rádi líbají, se říká lízal, lízalka, voliza, takže sladká švestková šťáva kocanda, kterou děti rádi olizují, by odpovídala slovu lízačka.[19]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam[editovat]

  1. (zastarale) šťáva vznikající při sušení švestek[10][29]

podstatné jméno (3)[editovat]

  • rod ženský

etymologie[editovat]

Z brněnského koc (nebo kchoc, z něhož vycházejí také verze kocna, kchocna, kocála, kchocála téhož významu), odvozeného z vídeňského Kotz („(v argotu) dívka, milenka“, původně „kočka“), jemuž odpovídá německé Katze. Z toho vychází i obdobný význam českého kočka.[35][36]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam[editovat]

  1. (nářečně) (brněnsky) dívka[28]

synonyma[editovat]

  1. koc, kocna, kocála

podstatné jméno (4)[editovat]

  • rod ženský

etymologie[editovat]

Rozšířeno jen na Novohradsku a Kladsku. Odvozeno od slova kocábka, které znamená kromě posměšného „loďka“, také „vozík v dole“ (dle Jungmanna je to v hornictví „truhla, v níž se ruda po dolové uličce vozí“[10]), další původ nejasný.[37][2]

Existuje i jiný výklad, který si všímá toho, že bryčky mají často proutěnou korbu, a vidí souvislost s německým Kötze (kotze, „proutěný koš, zavěšovaný soumarům po stranách hřbetu“), přičemž poukazuje i na to, že z německého slova vychází i polské koc („rákosová síť na lovení ryb“).[17]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam[editovat]

  1. (zastarale) lehký vozík[29]
    • Jako zběsilí vjeli do nádvoří oba koňští handlíři bratří Řehákové a šedivý Korda […] a s nimi Domáň. […] Smějíce se složili Dománě […] a Korda řídě koně, otočil lehkou kocandu a zase branou ven.[38]

synonyma[editovat]

  1. vozík, bryčka

podstatné jméno (5)[editovat]

  • rod ženský

etymologie[editovat]

Toto slovo bylo uváděno ve starších slovnících. Podle Machka se tento význam dostal do dalších slovníků mechanickým převzetím ze slovníku Dobrovského, za jehož doby šlo patrně pouze o místní výtvor, který brzy vymizel. Vzhledem k zdůrazněné hubenosti by mohl být odvozen z významu 1c), tj. šlo by buďto o husu přímo chovanou v chalupách bezzemků, anebo o metaforu poukazující na to, že vzhled ptáka nasvědčuje chovu ve stejně nuzných poměrech.[2]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam[editovat]

  1. (zastarale) hubená husa[10][7]

poznámky[editovat]

  1. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny. Díl II., Ch–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. Heslo Kocanda, s. 268.
  2. 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 2,11 2,12 2,13 2,14 MACHEK, Václav. Výklady slov : Kocanda. Naše řeč, 1947, roč. 31, čís. 5–6. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  3. ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
  4. NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145–149.
  5. ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 214, 215.
  6. NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
  7. 7,0 7,1 KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammatiko-fraseologický. Díl 1., A-M. Praha : Josef Kolář, 1878. Heslo Kocanda, str. 715.
  8. 8,0 8,1 HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „kocanda“, s. 229.
  9. 9,0 9,1 9,2 9,3 DAVID, Jaroslav, ROUS, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti : Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha : Academia, 2006. ISBN 80-200-1454-3. Kapitola Kocanda, s. 70–71.
  10. 10,0 10,1 10,2 10,3 10,4 10,5 10,6 JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. 2., nezměněné vyd. Díl II. K–O. Praha : Academia, 1990. Heslo „KOCÁB“, s. 92.
  11. NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145.
  12. TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 4. vydání. Praha : Slovanské nakladatelství, 1952.
  13. BARTOŠ, František. Dialektický slovník moravský. Část I., A-ožvantať sa. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905. Heslo kocat, s. 148.
  14. Kocanda. Naše řeč, 1933, roč. 17, čís. 6–7, s. 220. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  15. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny. Díl II., Ch–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. Heslo Kocanda, s. 269.
  16. ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206–207.
  17. 17,0 17,1 17,2 Kocanda. Naše řeč, 1924, roč. 8, čís. 1, s. 26–27. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  18. Kocanda. Naše řeč, 1933, roč. 17, čís. 10, s. 300. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  19. 19,0 19,1 Kocanda. Naše řeč, 1934, roč. 18, čís. 6–7, s. 217. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  20. VÁVRA, Ivan. Jména starých hospod. In ŠMILAUER, Vladimír. Onomastické práce : Sborník rozprav. 1. vyd. Praha : Místopisná komise ČSAV, 1968. s. 236.
  21. NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
  22. 22,0 22,1 Kucmánek. Naše řeč, 1930, roč. 14, čís. 5, s. 111. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  23. ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
  24. PROFOUS, Antonín. O místních a zvláště pomístných jmenech v okrsku chrasteckém u Chrudimě. Národopisný věstník českoslovanský. Praha: Společnost národopisného muzea českoslovanského, 1918. Číslo 1, roč. 13. S. 29.
  25. Kocanda. Naše řeč, 1934, roč. 18, čís. 4, s. 121. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  26. ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206.
  27. Kocanda. Naše řeč, 1934, roč. 18, čís. 8, s. 253. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  28. 28,0 28,1 28,2 28,3 HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. vyd. Praha : MAXDORF, 2006. 460 s. ISBN 80-7345-098-4. Heslo „kocanda, kocna“, s. 187.
  29. 29,0 29,1 29,2 Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. Příruční slovník jazyka českého. Díl II. K–M. Praha: Státní nakladatelství, 1937-1938. Heslo kocanda, s. 175.
  30. HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl II, H–L. Druhé nezměněné vydání. Praha : Academia, 1989. Heslo „kocanda I“, s. 344.
  31. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „kocanda“, s. 265.
  32. KOTT, František Štěpán. Příspěvky k Česko-německému slovníku zvláště grammatiko-fraseologickému. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. Heslo Kocandiť, str. 154.
  33. PRASEK, Vinc. Všehochuť. Selský archiv. Kniha IV. Olomouc: 1905. S. 62–63.
  34. JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. 2., nezměněné vyd. Díl II. K–O. Praha : Academia, 1990. Heslo „KYNKULE“, s. 246.
  35. HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. vyd. Praha : MAXDORF, 2006. 460 s. ISBN 80-7345-098-4. Heslo „koc, kocála, kchocála, kocanda, kocna, kočka“, s. 186, 187.
  36. NOVÁČEK, Otakar. Brněnská plotna. Brno: 1929. S. 38, 39, 48, 64.
  37. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „kocanda“, s. 265.
  38. JIRÁSEK, Alois. U nás [IV. Zeměžluč., kap. XXXV.]. Zvon, 1903-07-31, roč. 3, čís. 45, s. 629a. Dostupné online [cit. 2018-07-08].

externí odkazy[editovat]