magnet

Možná hledáte Magnet.

čeština

výslovnost

• IPA: [magnɛt]

dělení

• mag-net

etymologie

Přes starofrancouzské magnete a latinské magnetum — „magnetit“ odvozeno ze starořeckého μαγνήτης λίθος (magnétes litos), „magnéský kámen“, podle původu oblasti Μαγνησία (Magnésia) kde se magnetit vyskytoval.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	magnet	magnety
genitiv	magnetu	magnetů
dativ	magnetu	magnetům
akuzativ	magnet	magnety
vokativ	magnete	magnety
lokál	magnetu / magnetě	magnetech
instrumentál	magnetem	magnety

význam

1. objekt, který v prostoru ve svém okolí vytváří magnetické pole
   • Siločáry v okolí tyčového magnetu lze znázornit pomocí železných pilin.
2. (přeneseně) něco, co přitahuje značnou pozornost
   • Největším magnetem Pražského hradu se na několik dní staly vystavené korunovační klenoty.

překlady

1. objekt vytvářející magnetické pole

   • angličtina: magnet
   • čínština: 磁石
   • francouzština: aimant m
   • italština: magnete m
   • japonština: 磁石
   • němčina: Magnet s
   • polština: magnes m
   • řečtina: μαγνήτης m
   • slovenština: magnet m
   • španělština: imán m
2. atrakce

   • angličtina: magnet

synonyma

1. —
2. atrakce

související

• magnetický
• magnetismus
• magnetek
• magnetka
• magnetit
• magnetový
• magnetovec
• magnetofon
• magnetoskop
• elektromagnet

angličtina

výslovnost

• IPA: [ˈmægnɪt]

homofony

• magnate

etymologie

Přes starofrancouzské magnete a latinské magnetum — „magnetit“ odvozeno ze starořeckého μαγνήτης λίθος (magnétes litos), „magnéský kámen“, podle původu oblasti Μαγνησία (Magnésia) kde se magnetit vyskytoval.

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	magnet	magnets

význam

1. magnet

související

• magnetic
• magnetism

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2017-04-27]. Heslo magnet.

externí odkazy

• Encyklopedický článek Magnet ve Wikipedii