norma

čeština

výslovnost

• IPA: [nɔrma]
•  norma^{? • info}

dělení

• nor-ma

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	norma	normy
genitiv	normy	norem
dativ	normě	normám
akuzativ	normu	normy
vokativ	normo	normy
lokál	normě	normách
instrumentál	normou	normami

význam

1. způsob chování, vlastnost či číselná hodnota charakteristická pro velkou část prvků určité skupiny
   • Odkládání rodičovství do věku přes třicet let se v poslední době stalo normou.
2. formální předpis, určující požadovaný způsob chování, vlastnosti či číselné hodnoty pro prvky určité skupiny
   • Některé československé státní normy platily ještě dlouho po zániku československého státu.
3. (v matematice) funkce přiřazující vektoru či matici reálné číslo v analogii s délkou vektoru

překlady

vlastnosti obvyklé pro určitou skupinu

• angličtina: norm
• francouzština: norme ž
• němčina: Norm ž
• polština: norma ž
• slovenština: norma ž
• srbština (cyrilice): норма ž
• srbština (latinka): norma ž
• španělština: norma ž

synonyma

1. pravidlo
2. standard
3. —

antonyma

1. výjimka
2. —
3. —

související

• normalizace
• normální
• normativ
• normotvorba
• normotvůrce
• normovat

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2013-01-02]. Heslo norma.

externí odkazy

• Encyklopedický článek Norma ve Wikipedii