onomatopoie

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔnɔmatɔpɔjɛ]

dělení[editovat]

  • ono-ma-to-poie

etymologie[editovat]

Pochází ze starořeckého ὀνοματοποιία ‎(onomatopoiía), odvozeného z ὀνοματοποιέω ‎(onomatopoiéō = pojmenovat), což je složenina ze slov ὄνομα ‎(onoma = jméno, slovo) a ποιέω ‎(poiéō = vytvořit).[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ onomatopoie onomatopoie
genitiv onomatopoie onomatopoií
dativ onomatopoii onomatopoiím
akuzativ onomatopoii onomatopoie
vokativ onomatopoie onomatopoie
lokál onomatopoii onomatopoiích
instrumentál onomatopoií onomatopoiemi

význam[editovat]

  1. (v literatuře) využití zvukové stránky slova pro vystižení zvukové kvality zobrazovaného jevu[2]
  2. (v jazykovědě, řidčeji) onomatopoické (zvukomalebné) slovo[2]
  3. (v jazykovědě, řidčeji) druh citoslovce, jehož forma víceméně věrně odráží zvuky reálného světa[3]

synonyma[editovat]

  1. zvukomalba[2]
  2. onomatopoion; onomatopoické slovo; zvukomalebné slovo

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary [online]. [Cit. 2015-08-08]. Heslo onomatopoeia. Dostupné online. (anglicky)
  2. 2,0 2,1 2,2 Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : Academia, 1997 (1998 tisk). Dotisk. ISBN 80-200-0607-9. Heslo „onomatopoie“, s. 543.
  3. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 302.