onomatopoie
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ɔnɔmatɔpɔjɛ]
dělení
[editovat]- ono-ma-to-poie
etymologie
[editovat]Pochází ze starořeckého ὀνοματοποιία (onomatopoiía), odvozeného z ὀνοματοποιέω (onomatopoiéō = pojmenovat), což je složenina ze slov ὄνομα (onoma = jméno, slovo) a ποιέω (poiéō = vytvořit).[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | onomatopoie | onomatopoie |
| genitiv | onomatopoie | onomatopoií |
| dativ | onomatopoii | onomatopoiím |
| akuzativ | onomatopoii | onomatopoie |
| vokativ | onomatopoie | onomatopoie |
| lokál | onomatopoii | onomatopoiích |
| instrumentál | onomatopoií | onomatopoiemi |
význam
[editovat]- (v literatuře) využití zvukové stránky slova pro vystižení zvukové kvality zobrazovaného jevu[2]
- (v jazykovědě, řidčeji) onomatopoické (zvukomalebné) slovo[2]
- (v jazykovědě, řidčeji) druh citoslovce, jehož forma víceméně věrně odráží zvuky reálného světa[3]
synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary. [Cit. 2015-08-08]. Heslo onomatopoeia. (anglicky)
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : Academia, 1997 (1998 tisk). Dotisk. ISBN 80-200-0607-9. Heslo „onomatopoie“, s. 543.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 302.