povídačka

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpɔ.viː.da.t͡ʃka]

dělení

• po-ví-dač-ka

etymologie

Z povídat a přípony -čka.

varianty

• (v chodském nářečí) poudačka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	povídačka	povídačky
genitiv	povídačky	povídaček
dativ	povídačce	povídačkám
akuzativ	povídačku	povídačky
vokativ	povídačko	povídačky
lokál	povídačce	povídačkách
instrumentál	povídačkou	povídačkami

význam

1. zábavný příběh v podobě vyprávění určený k tradování
   • Tedy skoro se zdá, že v teorii pohádky měl nejspíše pravdu Platón: že pohádky jsou povídačky chův. Jsou to povídačky, protože se zrodily z ducha a zákonů povídání; a jsou to povídačky chův, protože aspoň v naší evropské oblasti je povídáme už jenom malým dětem.
2. (expresivně) vymyšlená zpráva
   • Žena se mu svěřila, ale pán nevěřil takovým povídačkám a hned se pustil za šelmou chalupníkem, který jeho paní tak ošidil.

překlady

1. zábavné vyprávění

   • angličtina: story, yarn, folk tale
2. vymyšlená zpráva

   • angličtina: tale, old wives' tale, taradiddle, cock-and-bull story

synonyma

1. pověst, povídka, povídání, pohádka, vyprávění, příběh
2. tlach, žvást, žblept, říkačka, blept, báchorka, (u novinařiny) kachna, fáma, (neutrálně) výmysl, smyšlenka, klep, pomluva, kleveta, (v obecném jazyce, expresivně) kec, plk, canc, drb

související

• povídání
• povídat (si, se)