rdousit

čeština

Ze staročeského *hrdousiti, složeniny slov hrdlo a dusit^[1]

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	rdousím	rdousíš	rdousí	rdousíme	rdousíte	rdousí

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	rdousi / rdus	rdusme	rdousete / rduste

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	rdouse	rdousíc	rdousíce

sevřením dýchacích cest usmrcovat (nebo se pokoušet usmrtit)
- Pak vrhl se na vlka. Cítil v sobě sílu, že by byl rozvalit mohl horu a drtit kameny pěstí. Dravec snažil se jej kousnouti a zervati mu břicho; on však, aniž užil by své zbraně, chopil jej za krk a zvolna rdousil jej, chtivě naslouchal sípavému dechu deroucímu se z jeho hrdla a křečovitému tepotu jeho srdce, s chechtem tiskl a svíral víc a více^[2]
- Jožin z bažin už si zuby brousí, Jožin z bažin kouše, saje, rdousí.^[3]
ohrožovat na životě či na zdraví tím, že (krajně) znesnadní dýchání
- Čoud petrolejem hořícího knotu vnikal nosem i ústy do plic a rdousil vznešenou návštěvu, za kterou dovnitř, stoje na špičkách svých šmatlavých noh, nakukoval Studýnka.^[4]
(přeneseně, knižně, básnicky) sužovat, trápit
- Muž, jenž rdousil ženu nudou, o manželstvích nových sníval.^[5]