skoncovat

čeština

výslovnost

• IPA: [skɔnt͡sɔvat]

dělení

• skon-co-vat

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	skoncuji / (hovorově) skoncuju	skoncuješ	skoncuje	skoncujeme	skoncujete	skoncují / (hovorově) skoncujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	skoncuj	skoncujme	skoncujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	skoncoval	skoncovala	skoncovalo	skoncovali	skoncovaly	skoncovala
trpné	skoncován	skoncována	skoncováno	skoncováni	skoncovány	skoncována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
budoucí	skoncuje	skoncujíc	skoncujíce

význam

1. ukončit něco, co již trvalo příliš dlouho

související

• skončit
• skoncovávat
• skončený
• konec