služebník

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈslʊʒɛbɲiːk]

dělení

• slu-žeb-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	služebník	služebníci
genitiv	služebníka	služebníků
dativ	služebníku / služebníkovi	služebníkům
akuzativ	služebníka	služebníky
vokativ	služebníku	služebníci
lokál	služebníku / služebníkovi	služebnících
instrumentál	služebníkem	služebníky

význam

1. muž, který za mzdu pracuje pro pohodlí druhého, přičemž je mu zpravidla společensky podřízen

překlady

1. člověk, který za peníze či stravu slouží šlechtici

   • angličtina: servant
   • aramejština: עַבְדָּא
   • francouzština: serviteur m
   • italština: servitore m
   • latina: servus m
   • němčina: Diener m
   • polština: sługa m
   • ruština: прислуга m, служитель m, слуга m
   • řečtina: υπηρέτης m
   • španělština: servidor m

synonyma

1. sluha, sloužící, lokaj

související

• služebnice
• služebnický
• služba
• služebníček
• sloužit

externí odkazy

• Rozcestník Služebník ve Wikipedii
• Téma Služebník ve Wikicitátech