smrad
Z Wikislovníku
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
podstatné jméno (1)[editovat]
pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
smrad
|
smrady
|
genitiv
|
smradu
|
smradů
|
dativ
|
smradu
|
smradům
|
akuzativ
|
smrad
|
smrady
|
vokativ
|
smrade
|
smrady
|
lokál
|
smradě / smradu
|
smradech
|
instrumentál
|
smradem
|
smrady
|
- nepříjemný pach
- V domě byl tak hrozný smrad, že jsme museli otevřít všechna okna.
- zápach, puch
podstatné jméno (2)[editovat]
pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
smrad
|
smradi
|
genitiv
|
smrada
|
smradů
|
dativ
|
smradovi / smradu
|
smradům
|
akuzativ
|
smrada
|
smrady
|
vokativ
|
smrade
|
smradi
|
lokál
|
smradovi / smradu
|
smradech
|
instrumentál
|
smradem
|
smrady
|
- (hanlivě) neúctyhodný, opovrženíhodný člověk, v současné češtině zejména výrazně mladší, než je mluvčí
- Ságner je chlap všemi mastmi mazaný a stejné jako Schröder nemá rád rezervní důstojníky. Říká o nich, že jsou to civilní smradi.[1]
- Ti kluci, co včera před samoškou přepadli tu stařenku, neměli ani dvacet let – věřil bys tomu? Takoví smradi!
- (hanlivě) dítě
- Pocem (= Pojď sem), roztrhnu tě jak hada, ty smrade!
- neřád, zmetek, syčák; (s důrazem na mládí toho, o kom se mluví) cucák, mlaďoch
- fakan, spratek, harant
- Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2010-12-23]. Heslo smrad.