Syčák (vulg. sígr) je odvozen od slova sykat, označoval mladého žebravého pobudu, z jehož málo srozumitelných projevů šlo nejlépe rozpoznat „… prosím …“.[1]
Pan Šefelín zahájil elegantní konversaci: „Ty syčáku, ty uličníku jeden, my jsme se už jednou viděli a já ti říkal, abys mi nechodil na voči, vohlozku jeden špatná, teď tě tu mám, holomku, už mi neujdeš, ucítíš mou těžkou ruku“[2]
