spiknutí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈspɪknʊciː]

dělení

• spik-nu-tí

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	spiknutí	spiknutí
genitiv	spiknutí	spiknutí
dativ	spiknutí	spiknutím
akuzativ	spiknutí	spiknutí
vokativ	spiknutí	spiknutí
lokál	spiknutí	spiknutích
instrumentál	spiknutím	spiknutími

význam

1. tajná, skrývaná dohoda několika či více účastníků směřující ke společnému cíli, zpravidla na něčí úkor
   • Tyto skupiny představují nemalou část národa a slyší na propagandu vysvětlující, že hospodářské těžkosti země jsou vyvolány nespravedlností a spiknutím vnějších nepřátel. Funguje to podobně jako na Kubě, kde se veškeré potíže vždy spojovaly s americkým embargem a nikoliv s ekonomickým plánovacím dogmatismem podle sovětského vzoru
   • „Cože jste to řekl?“ zúžila oči baronka. „Dostali jsme oznámení, madam, že jeden či více členů vaší rodiny je zapleteno do spiknutí proti -“ „Ta trrroufalá drrrzost!“ vykřikla lady Serafina. Wolfgang se vrhl kupředu a svět se změnil v řadu rozmazaných scén

překlady

1. tajná dohoda k dosažení skrytého cíle

   • angličtina: plot, conspiracy
   • francouzština: complot m
   • latina: coniuratio ž, conspiratio ž
   • němčina: Verschwörung ž
   • ruština: заговор m, комплот m
   • řečtina: συνωμοσία ž

synonyma

1. komplot, konspirace, (knižně) spřísahání, spříseženectví, (familiárně) pikle

související

• spiklenec
• spiknout se
• spiknutý
• spiknuvší se
• spik
• spik
• spiklenecký