svědčit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsvjɛtt͡ʃɪt]

dělení

• svěd-čit

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	svědčím	svědčíš	svědčí	svědčíme	svědčíte	svědčí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	svědči / svědč	svědčme	svědčete / svědčte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	svědčil	svědčila	svědčilo	svědčili	svědčily	svědčila
trpné	svědčen	svědčena	svědčeno	svědčeni	svědčeny	svědčena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	svědče	svědčíc	svědčíce

význam

1. vystupovat, zejména u soudu, jako svědek
2. (svědčit + o něčem) ukazovat, naznačovat
   • Je dobře, že konečně zjistil, že premiérský post je náročný, ale měl by se naučit pracovat tak, aby mu žilky nepraskaly a neunavoval nás plačtivými vzkazy, které svědčí o neschopnosti delegovat práci a určovat si priority.
3. (svědčit + dativ) prospívat, být ku prospěchu
   • Tahle strava mi moc nesvědčí.
   • Čtyřletý pobyt v opozičních lavicích jim snad bude svědčit.

překlady

1. vydávat svědectví

   • francouzština: témoigner
   • italština: testimoniare, attestare
   • němčina: zeugen, aussagen
2. naznačovat

   • angličtina: show
   • francouzština: témoigner
   • němčina: zeugen
3. být ku prospěchu

   • angličtina: do good
   • němčina: zuträglich sein, zusagen
   • ruština: приносить пользу

související

• dosvědčit
• usvědčit
• přesvědčit
• osvědčit
• osvědčit se
• nasvědčovat
• vysvědčení
• svědečné