vozovka

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈvɔzɔfka]

dělení

• vo-zov-ka

etymologie

Od vozit z praslovanského *voziti, opětovacího slovesa k *vezti, vycházejícího z indoevropského *u̯eǵh- („jet, vézt“)

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	vozovka	vozovky
genitiv	vozovky	vozovek
dativ	vozovce	vozovkám
akuzativ	vozovku	vozovky
vokativ	vozovko	vozovky
lokál	vozovce	vozovkách
instrumentál	vozovkou	vozovkami

význam

1. část silnice nebo ulice, po níž jezdí silniční vozidla
   • Nepřizpůsobil jízdu povrchu vozovky.
   • Krajnice je krajní část koruny pozemní komunikace, která již nepatří k vozovce.
   • Chodník bývá oproti vozovce zvýšen a od vozovky je chodník oddělen obrubníkem.
   • Na tramvajový pás v úrovni vozovky se smí v podélném směru vjet, není-li mezi tramvajovým pásem a okrajem vozovky dostatek místa.
   • Pro celou stavbu se obvykle vozovka navrhne se stejnými vrchními konstrukčními vrstvami a rozdílnost podmínek se projeví v různé tloušťce podkladních vrstev nebo v různě upraveném podloží vozovky.
2. (zastarale, slangově) továrna na vozy
   • J. Sodomka, továrna karoserií a vozovka ve Vysokém Mýtě
   • Bohemia spol. s r. o., vozovka a strojírna, Česká Lípa
3. (zastarale, řidčeji) vozovna, garážovací kůlna
   • Elektrické podniky zavádějí, jak jsme byli upozorněni panem G. V., místo dosavadního, ustáleného už názvu vozovka (remíza) zbytečně nový název vozovna.
   • A tak také vozovka může znamenati (a znamenala v pražské češtině do nedávna) vozovou kůlnu, může znamenati vozovou cestu a ovšem také vozovou továrnu.

překlady

1. část cesty

   • angličtina: roadway
   • esperanto: vojo
   • francouzština: chaussée ž
   • němčina: Fahrbahn ž
   • polština: jezdnia ž
   • ruština: мостовая ž
   • řečtina: δρόμος δι' οχήματα
   • slovenština: vozovka ž
2. —
3. —

synonyma

1. —
2. vagónka, automobilka
3. vozovna

související

• vozit
• vůz
• vozidlo
• mostovka

slovenština

výslovnost

• IPA: [vɔzɔʊ̯ka]

etymologie

Od voziť z praslovanského *voziti, opětovacího slovesa k *vezti, vycházejícího z indoevropského *u̯eǵh- („jet, vézt“)

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	vozovka	vozovky
genitiv	vozovky	vozoviek
dativ	vozovke	vozovkám
akuzativ	vozovku	vozovky
lokál	vozovke	vozovkách
instrumentál	vozovkou	vozovkami

význam

1. část cesty, po níž jezdí vozidla, případně zpevněná cesta
   • Stredom cesty sa vinie vozovka.
2. (hovorově) vagónka
   • Všetky vozne postavila vozovka v Trebišove.

související

• voziť
• voz
• vozidlo

externí odkazy

• Článek Vozovka ve Wikipedii
• Vozovka, Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 8, Hovorna
• Vozidla, Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 1, Hovorna (V. G.)