větev

čeština

výslovnost

• IPA: [vjɛtɛf],  větev^{? • info}

dělení

• vě-tev

varianty

• (nářečně) větve, větva, jetev, větel, větle

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	větev	větve
genitiv	větve	větví
dativ	větvi	větvím
akuzativ	větev	větve
vokativ	větvi	větve
lokál	větvi	větvích
instrumentál	větví	větvemi

význam

1. dřevnatá nadzemní část dřeviny vyrostlá ze stonku
   • Větve hrušně byly obtěžkané plody.
2. vymezená část rozvětvené struktury
   • Jižní větev tramvajové trati je nyní mimo provoz.
3. oddělená skupina osob, náležících ke stejnému rodu, avšak se specifickými předky
   • Rod Rožmberků byl jednou z větví rodu Vítkovců.

překlady

1. část dřeviny

   • angličtina: branch, limb, bough
   • finština: oksa
   • francouzština: branche ž, rameau m
   • italština: ramo m
   • latina: ramus m
   • němčina: Ast m, Zweig m
   • polština: gałąź ž
   • ruština: ветка ž
   • řečtina: κλάδος
   • slovenština: konár m
2. vymezená část struktury

   • angličtina: branch
   • němčina: Zweig m
3. —

synonyma

1. (knižně) ratolest, (poněkud zastarale, nářečně) haluz, (nářečně) suk, snět, klomen, kmen, smetel, kotev, konár, panoha
2. —
3. rozrod

související

• větvička
• větvoví
• rozvětvený

fráze a idiomy

• být z něčeho na větvi
• podřezávat pod sebou větev

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-08-24]. Heslo větev.

externí odkazy

• Článek Větev ve Wikipedii