zvonit

čeština

výslovnost

• IPA: [zvɔɲɪt]

dělení

• zvo-nit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní či intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	zvoním	zvoníš	zvoní	zvoníme	zvoníte	zvoní

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zvoň	zvoňme	zvoňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zvonil	zvonila	zvonilo	zvonili	zvonily	zvonila
trpné	zvoněn	zvoněna	zvoněno	zvoněni	zvoněny	zvoněna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	zvoně	zvoníc	zvoníce

význam

1. znít zvukem, vyvolaným chvěním kovového předmětu, jenž trvá i po úderu, který zvuk vyvolal
2. (tranzitivní) zvonit (1) a ohlašovat tak určitou událost
   • Za chvíli bude zvonit poledne.
3. (o telefonu) ohlašovat příchozí hovor

překlady

1. znít

   • angličtina: sound, clang
   • francouzština: sonner
   • italština: suonare
   • němčina: klingen
   • slovenština: zvoniť
2. • angličtina: toll
3. • angličtina: ring

synonyma

1. —
2. vyzvánět, bít
3. vyzvánět

související

• zazvonit
• prozvonit
• zvonek
• zvonění
• zvoník
• zvonice

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-01-26]. Heslo zvonit.