Z Wikislovníku
Přejato přes německé Organ z pozdně latinského organum s plurálem organa s významem „nástroj, smyslové ústrojí, orgán“, které pochází z řeckého ὄργανον (órganon, „nástroj, nářadí, dílo“) s plurálem ὄργανα (órgana)[1] odvozeného od ἔργον (érgon, „dílo, práce“).[2] R. Večerka ve svém Uvedení do etymologie připouští i možnost přímého přejetí z řečtiny.[3]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
orgán |
orgány |
| genitiv |
orgánu |
orgánů |
| dativ |
orgánu |
orgánům |
| akuzativ |
orgán |
orgány |
| vokativ |
orgáne |
orgány |
| lokál |
orgánu |
orgánech |
| instrumentál |
orgánem |
orgány |
- část těla mnohobuněčného organizmu specializovaná na určitou funkci
- orgány dutiny břišní
- složka veřejné správy nebo řídícího aparátu organizace s určitou funkcí
- Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.[4]
- (slangově i životné skloňování) osoba pověřená výkonnou mocí
- výkonný orgán
- policejní orgán
- kontrolní orgán
- tiskovina hlásající něčí názory, podporující něčí zájmy
- tiskový orgán strany
- (expresívně) přirození
- ústrojí
- instituce
- činitel, policista, policajt, mluvčí
- noviny, časopis
- pohlavní orgán, přirození
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „orgán“, s. 322.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „orgán“, s. 431.
- ↑ VEČERKA, Radoslav a kol. Uvedení do etymologie. K pramenům slov. Praha: NLN, 2006. ISBN 80-7106-858-6. Paragraf 9.2.19, s. 203.
- ↑ Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky. Hlava první, čl. 2, odst. 1. Sbírka zákonů 1993, částka 1. s. 7. Dostupné na URL: <http://www.mvcr.cz/sbirka/1993/sb01-93.pdf>.