supinum

Možná hledáte supínum nebo Supinum.

čeština

výslovnost

• IPA: [sʊpiːnʊm]

dělení

• su-pi-num

etymologie

Převzato z latinského supinum, to z latinského přídavného jména supinus („obrácený vzhůru“); motivace názvu je nejasná.

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	supinum	supina
genitiv	supina	supin
dativ	supinu	supinům
akuzativ	supinum	supina
vokativ	supinum	supina
lokál	supinu	supinech
instrumentál	supinem	supiny

význam

1. neurčitý tvar slovesa vyjadřující děj či stav, který je účelem nějakého pohybu; vyskytuje se jen v některých jazycích
   • Ve většině slovanských jazyků supinum zaniklo a bylo nahrazeno infinitivem, zachováno zůstalo ve slovinštině a dolnolužické srbštině.

překlady

angličtina: supine (en) bulharština: супин (bg) m finština: supiini (fi) francouzština: supin (fr) m islandština: sagnbót (is) ž latina: supinum (la) s

němčina: Supinum (de) s nizozemština: supinum (nl) m slovenština: supínum (sk) s slovinština: namenilnik (sl) m švédština: supinum (sv) c

latina

etymologie

Z latinského přídavného jména supinus („obrácený vzhůru“); motivace názvu je nejasná.

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	supinum	supina
genitiv	supinī	supinōrum
dativ	supinō	supinīs
akuzativ	supinum	supina
ablativ	supinō	supinīs
vokativ	supinum	supina

význam

1. supinum
   • Supinum modus verbi est. Indicat intentionem vel solutionem actus animo agitati.

švédština

etymologie

Převzato z latinského supinum, to z latinského přídavného jména supinus („obrácený vzhůru“); motivace názvu je nejasná.

podstatné jméno

• rod společný

význam

1. supinum
   • I meningen "Hunden sägs ha jagat älgen in i skogen" är jagat aktiv form av supinum.

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-07-02, [cit. 2010-12-17]. Heslo supinum.
• Félix Gaffiot, Dictionnaire latin français, Hachette, 1934 (supinum)