blít

čeština

výslovnost

• IPA: [bliːt]

dělení

• blít

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	blít	blíty
genitiv	blítu	blítů
dativ	blítu	blítům
akuzativ	blít	blíty
vokativ	blíte	blíty
lokál	blítu	blítech
instrumentál	blítem	blíty

význam

1. (v botanice) druhové jméno jednoho z druhů laskavce (Amaranthus viridis)

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

varianty

• (nářečně) blejt, blit, blut, blot, blíť

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	bliji / bliju	bliješ	blije	blijeme	blijete	blijí / blijou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	blij	blijme	blijte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	blil	blila	blilo	blili	blily	blila
trpné	blit	blita	blito	bliti	blity	blita

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	blije	blijíc	blijíce

význam

1. (v obecném jazyce) zvracet

překlady

1. • angličtina: puke, barf, spew
   • francouzština: quicher, gerber
   • němčina: kotzen
   • ruština: блевать
   • řečtina: ξερνώ

synonyma

1. házet šavli, (neutrálně) dávit, vrhnout, zvracet, (dětsky) blinkat

související

• ble
• blé
• blicí
• blití
• k blití
• k zblití
• nablít
• vyblít
• zblít
• zablít
• poblít se, poblít
• blivajz