blít

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • blít

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský neživotný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ blít blíty
genitiv blítu blítů
dativ blítu blítům
akuzativ blít blíty
vokativ blíte blíty
lokál blítu blítech
instrumentál blítem blíty

význam

[editovat]
  1. (v botanice) druhové jméno jednoho z druhů laskavce (Amaranthus viridis)

sloveso

[editovat]
  • nedokonavé
  • intranzitivní

varianty

[editovat]

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas bliji / bliju bliješ blije blijeme blijete blijí / blijou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
blij blijme blijte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné blil blila blilo blili blily blila
trpné blit blita blito bliti blity blita
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný blije blijíc blijíce

význam

[editovat]
  1. (v obecném jazyce) zvracet

překlady

[editovat]

synonyma

[editovat]
  1. házet šavli, (neutrálně) dávit, vrhnout, zvracet, (dětsky) blinkat

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. Slovník nářečí českého jazyka. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, dialektologické oddělení, [cit. 2022-12-26]. Heslo blít.
  2. VOJTOVÁ, Jarmila. Slovník středomoravského nářečí horského typu. 1.. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. 279 s. (Spisy Masarykovy univerzity v Brně.) Dostupné online. ISBN 978-80-210-4674-0.