kobyla

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte Kobyla, kobyła nebo kobyłą.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [kɔbɪla]

dělení[editovat]

  • ko-by-la

etymologie[editovat]

Z latinského caballus — „(sešlý) kůň, kobyla“.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ kobyla kobyly
genitiv kobyly kobyl
dativ kobyle kobylám
akuzativ kobylu kobyly
vokativ kobylo kobyly
lokál kobyle kobylách
instrumentál kobylou kobylami

význam[editovat]

  1. samice koně
    • Mě nosí chromá kobyla, jiná na mě nezbyla - ať si kulhá do svahu, má vytrvalost, srdce, věrnost, odvahu.[2]
    • Co já bych se nazlobil, kdyby svět byl bez kobyl, já tu svou mám stále na sedadle. Když nemohu z kaluže, ona mi z ní pomůže, já jí zato říkám něžně...[3]
  2. samice jiných koňovitých lichokopytníků
    • mladá kobyla
  3. (hanlivě) statná, těžkopádná dívka, žena
  4. (slangově) jezdec (šachy)[4]
  5. (nářečně) kůň

překlady[editovat]

  1. samice koně

synonyma[editovat]

  1. klisna, hřebice[5]
  2. koňadra

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. NOVOTNÝ, Michal. Slova. Praha : Český rozhlas Regina, 2004-05-21. Díl „Kobylka“. Internetový archiv celého cyklu: [1].
  2. Radůza: Dědek (2006)
  3. Emanuel Frynta: Kobyla
  4. HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 3., rozšířené vyd. Praha : MAXDORF, 2009. 501 s. ISBN 978-80-7345-198-1. S. 200.
  5. Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „kobyla“, s. 430–432.

externí odkazy[editovat]