nemohoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈnɛmɔɦɔʊ̯t͡siː]

dělení

• ne-mo-hou-cí

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí
genitiv	nemohoucího	nemohoucího	nemohoucí	nemohoucího	nemohoucích	nemohoucích	nemohoucích	nemohoucích
dativ	nemohoucímu	nemohoucímu	nemohoucí	nemohoucímu	nemohoucím	nemohoucím	nemohoucím	nemohoucím
akuzativ	nemohoucího	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí
vokativ	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí	nemohoucí
lokál	nemohoucím	nemohoucím	nemohoucí	nemohoucím	nemohoucích	nemohoucích	nemohoucích	nemohoucích
instrumentál	nemohoucím	nemohoucím	nemohoucí	nemohoucím	nemohoucími	nemohoucími	nemohoucími	nemohoucími

význam

1. který není schopen ztopoření a vaginálního oplodnění ženy
   • Když si uvědomil, že všechno jeho neštěstí přicházelo právě od toho stále nemocného, ale pořád neumírajícího, nemohoucího dědka, přidal mu večer do lektvaru divoký květ bylinky zvané dětský květ, která se vytrhává, i když se seče jen krmení pro prasata.
2. (přeneseně, hanlivě) který není schopen toho, co od něj společnost očekává
3. věkem či nemocí zesláblý; fyzicky již málo odolný či silný
   • Možná že Liga seniorů zní trochu změkčile, ale nakonec nerozhoduje jméno, ale činy. „Outlaws Oldies“, což navrhovala Märtha, ostatní zamítli, protože se jim zdálo, že to zní moc zločinecky. Díky sestře Barbro jim proměna z nemohoucích důchodců v budoucí zločince utekla rychleji, než si původně mysleli.

synonyma

1. impotentní; (v lékařství) s s erektilní dysfunkcí
2. neschopný
3. vetchý, nemocný, invalidní

související

• nemohoucně