otrávit

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • o-trá-vit

etymologie

[editovat]

Z praslovanského *traviti, což je iterativum k *truti, které vychází z indoevropského *treu- 'drobit, třít', které je od kořene *ter-, z nějž například anglické throw, německé drehen, latinské tero a naše třít.[1][2]

sloveso

[editovat]
  • tranzitivní
  • dokonavé

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas otrávím otráví otrávíte otrávíš otrávíme otráví
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
otrav otravme otravte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné otrávil otrávila otrávilo otrávili otrávily otrávila
trpné otráven otrávena otráveno otráveni otráveny otrávena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý otráviv otrávivši otrávivše

význam

[editovat]
  1. usmrtit jedem
    • Podle historika Tacita dal budoucí císař Nero nejen otrávit svého nevlastního bratra Britannika, ale také přinutil k sebevraždě svoji první manželku Octavii.
  2. znepříjemnit, pokazit
    • Kdo vám otrávil dovolenou tentokrát?
    • Takové nadbytečné sekýrování – koho by to neotrávilo!

synonyma

[editovat]
  1. intoxikovat, zahubit, namíchat, dát utrejch
  2. znechutit, zkazit, zprudit

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „trávit“, s. 671.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „třít“, s. 681.