pekelník

čeština

výslovnost

• IPA: [pɛkɛlɲiːk]

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pekelník	pekelníci
genitiv	pekelníka	pekelníků
dativ	pekelníku / pekelníkovi	pekelníkům
akuzativ	pekelníka	pekelníky
vokativ	pekelníku	pekelníci
lokál	pekelníku / pekelníkovi	pekelnících
instrumentál	pekelníkem	pekelníky

význam

1. (expresivně) obyvatel pekla
   • Posléz nemohl to déle vydržeti, a zase ďábla zavolal. I zjevil se mu pekelník, ale náramně burácel.
2. (řidčeji) odsouzenec v pekle
3. (expresivně) zlý člověk
4. (žertovně) nezbeda

synonyma

1. čert, ďábel, (ženský rod) pekelnice
2. zatracenec
3. —
4. —

související

• pekelníkův
• pekelný
• peklo