připadnout

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpr̝̊ɪpadnɔʊ̯t]

dělení

• při-pad-nout

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	připadnu	připadneš	připadne	připadneme	připadnete	připadnou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	připadni	připadněme	připadněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	připadl	připadla	připadlo	připadli	připadly	připadla

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	připad / připadnuv	připadši / připadnuvši	připadše / připadnuvše

význam

1. (připadnout někomu) v důsledku dělení se dostat do něčího vlastnictví
   • O Bílinu rozdělili se r. 1538 synové jeho Litvín, Děpolt a Kryštof takovým způsobem, že každý z nich třetinu dostal; ale po smrti Děpoltově († 1541) připadl díl jeho bratru Václavovi, který jej pak r. 1547 Kryštofovi prodal.
   • Kdysi připadl mor říši zvířat; množství jich hynulo každý den, a nikde nekynula naděje v pomoc a úlevu.
2. (připadnout na něco) pojmout myšlenku, dostat nápad
   • Větve pak poskytovaly před palčivými paprsky slunečními tak příjemného stínu, že Robinson připadl na myšlenku také kolem svého hradu podobnou ohradu zříditi a mezery mezi jednotlivými kmeny zůstávající rovněž vyplniti zeleným větvovím a křovím.

překlady

1. náležet

   • angličtina: pass, devolve
   • francouzština: échoir
   • latina: tribui
   • němčina: fallen
   • ruština: достаться
   • slovenština: pripadnúť
   • španělština: caer, pasar, caber
2. —

synonyma

1. náležet, vyjít
2. napadnout, dostat nápad

související

• případ
• připadat
• připadávat
• padnout
• připadlý

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2015-04-30]. Heslo připadnout.