radvanec

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte Radvanec.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [radvanɛt͡s]

dělení[editovat]

  • rad-va-nec

etymologie[editovat]

Význam [1] z německého Radwagen, Radewagen (trakař).[1][2][3] Podle Jungmanova slovníku z let 1836–1839 běžné. V současnosti nářeční, nejběžnější v severozápadních Čechách ohraničených na východě zhruba Labem, dále na Rakovnicku, Plzeňsku a v jižních Čechách.[2][3][1] Vyskytuje se i nepravidelná hlásková obměna, radvánec.[1] Ve významu [2] původně radovanec, má základ ve slovech radovat se, radost, pekl se při radostných událostech. Výraz rozšířen v jižních Čechách, ještě doznívá na Prácheňsku.[3] Původ významu [3] dosud nebyl bezpečně zjištěn, doložen je v severovýchodních horských oblastech.[3]

varianty[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ radvanec radvance
genitiv radvance radvanců
dativ radvanci radvancům
akuzativ radvanec radvance
vokativ radvanci radvance
lokál radvanci radvancích
instrumentál radvancem radvanci

význam[editovat]

  1. (nářečně) trakař, kolečko, kára, vozík
    • „Nemáte kočár, radvanec máte, v tom se můžete vozit,“ zase ta holčička zaštěbetala mezi dětmi podružskými.[4]
  2. (nářečně, zastarale) velký koláč či spíše věnec pečený k radostným událostem, někdy specificky k svatbě[5][6][3]
    • Pozvali nás na radvanec.
  3. (nářečně, zastarale, v lesnictví) větev držící postranní kolíky svírající složená dřevěná polena do metru[3]

synonyma[editovat]

  1. kotouč, táčky, kolec, šajbtruhla, kortouč, kolmaha, korba, korbice, kolca, samokol, káry, tůčko, lubárna; (zastarale) radvojn, (neutrálně) kolečko, trakař, kára, vozík[3]
  2. radostník; (zastarale) radovanec, radovník, radovánek, (neutrálně) koláč, věnec[3]
  3. (zastarale) radvan, raduán[3]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 1,2 Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „kolečko na vožení hlíny“, s. 376–380.
  2. 2,0 2,1 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „radvanec“, s. 505.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 3,8 ŠVESTKOVÁ, Ludmila. Radvanec. Naše řeč, 1985, roč. 68, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  4. TŘEBÍZSKÝ, Václav Beneš. Z různých dob. Praha : F. Topič, 1904. Kapitola Ze života společenského.
  5. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 3. Praha : František Šimáček, 1882. Dostupné online. Heslo „Radvanec“, s. 16.
  6. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 1. Praha : J. Kolář, 1878. Dostupné online. Heslo „Koláč“, s. 719.