vyčítat

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	vyčítám	vyčítáš	vyčítá	vyčítáme	vyčítáte	vyčítají

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	vyčítej	vyčítejme	vyčítejte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	vyčítaje	vyčítajíc	vyčítajíce

(vyčítat + někomu něco) připomínat, předkládat někomu jeho vlastní (skutečné či domnělé) omyly, chyby, záporné vlastnosti nebo špatné skutky (nebo takové, které mluvčí za záporné či špatné považuje)
- „Ať vás Bůh jednou za to potrestá, co jste nám udělal. Mstíte se na mně i na Soukupovi jen z pouhého vzteku. Či za to může Soukup, že vás degradovali z dolu na ‚plac‘. Proč jste se ožíral?“ „Co mně vyčítáš, ty panská k....? Co je ti po mně? Starej se o závodního, který plodí Soukupovi děti a mne nech s pokojem!“^[1]
- teď když Jeník školu vychodil, že se válí doma, že sotva měsíc na místě pobyl a že už zas přišel domů jim na krk. Že pro nemoc musil, a že dlouhou nemocí přišel o místo, toho nedbala, a jen vyčítala synovi lenost, a že celou zimu se bude doma povalovat.^[2]
(vyčítat + akuzativ) čtením zjišťovat^[3]
- Data se budou z našeho stroje vyčítat, ukládat a je možné zobrazovat graf.^[4]