vytrávit

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪtraːvɪt]

dělení

• vy-trá-vit

etymologie

Z praslovanského *traviti, což je iterativum k *truti, které vychází z indoevropského *treu- 'drobit, třít', které je od kořene *ter-, z nějž například anglické throw, německé drehen, latinské tero a naše třít.

sloveso

• nepřechodné
• dokonavé
• ve většinovém úzu jen neosobní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	vytrávím	vytráví	vytrávíte	vytrávíš	vytrávíme	vytráví

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vytrav	vytravme	vytravte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vytrávil	vytrávila	vytrávilo	vytrávili	vytrávily	vytrávila
trpné	vytráven	vytrávena	vytráveno	vytráveni	vytráveny	vytrávena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	vytráviv	vytrávivši	vytrávivše

význam

1. dokončit zažívání a následně obnovit pocit hladu
   • Od snídaně jim už zas dávno vytrávilo.

související

• trávit
• natrávit
• natrávený
• strávit
• otravovat
• travič
• travička
• otrava
• přiotrávit