vyvádět

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈvɪvaːɟɛt]

dělení

• vy-vá-dět

sloveso

• nedokonavé
• ambitranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	vyvádím	vyvádíš	vyvádí	vyvádíme	vyvádíte	vyvádějí / vyvádí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vyváděj	vyvádějme	vyvádějte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vyváděl	vyváděla	vyvádělo	vyváděli	vyváděly	vyváděla
trpné	vyváděn	vyváděna	vyváděno	vyváděni	vyváděny	vyváděna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	vyváděje	vyvádějíc	vyvádějíce

význam

1. (tranzitivní) doprovázet někoho ven pěšky
   • Už mně koně vyvádějú, už mně koně sedlajú...
   • Pořadatelé zrovna vyváděli podnapilého návštěvníka, který začal být agresivní vůči svému okolí.
2. (tranzitivní) provádět, činit
   • Co jste to tam včera u vás zase vyváděli za alotria? Přišla mi na vás stížnost od domovní důvěrnice.
3. (intranzitivní) (expresivně) chovat se výstředně, vesele až bouřlivě, nepřiměřeně reagovat na podnět(y)
   • Mělas vidět, jak šéf vyváděl, když se o tom doslechl.
4. (tranzitivní) odchovávat (mláďata)
   • Napadené potraviny samozřejmě moli znehodnotí už tím, že je nejen sami konzumují, ale hlavně do nich vyvádějí potomstvo.

synonyma

1. vyprovázet, odvádět
2. tropit, dělat (psí kusy)
3. dovádět, řádit, jančit, rozčilovat se, zuřit
4. –

související

• vyvádění
• vývod
• vyvést
• vyvodit
• vést
• vydovádět se

slovní spojení

• vyvádět z rovnováhy