hranice

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦraɲɪtsɛ]
•  hranice^{? • info}

dělení

• hra-ni-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	hranice	hranice
genitiv	hranice	hranic
dativ	hranici	hranicím
akuzativ	hranici	hranice
vokativ	hranice	hranice
lokál	hranici	hranicích
instrumentál	hranicí	hranicemi

význam

1. myšlená čára na zemském povrchu oddělující dva státy nebo jiné administrativní jednotky
   • Česko má hranice se čtyřmi státy.
2. rozhraní, předěl, extrém
   • Dostáváme se k hranicím lidských možností.
3. narovnaná hromada
   • Hranice vzplála.

překlady

státní hranice

• angličtina: border ^(en)
• finština: raja ^(fi)
• francouzština: frontière ^(fr) ž
• hornolužická srbština: hranica ^(hsb) ž
• italština: frontiera ^(it) ž
• latina: finis ^(la) m
• němčina: Grenze ^(de) ž
• polština: granica ^(pl) ž
• slovenština: hranica ^(sk) ž

rozhraní

• angličtina: boundary ^(en)
• finština: raja ^(fi)
• francouzština: limite ^(fr) ž
• němčina: Grenze ^(de) ž
• slovenština: hranica ^(sk) ž

související

• hraniční
• hraničit
• hraničář