vyloučit

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪlɔʊ̯tʃɪt]

dělení

• vy-lou-čit

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

oznamovací způsob

Budoucí čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	vyloučím	vyloučíme
2.	vyloučíš	vyloučíte
3.	vyloučí	vyloučí

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	vylučme
2.	vyluč	vylučte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	vyloučil	vyloučili
mužský neživotný		vyloučily
ženský	vyloučila
střední	vyloučilo	vyloučila

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	vyloučen	vyloučeni
mužský neživotný		vyloučeny
ženský	vyloučena
střední	vyloučeno	vyloučena

přechodníky

Přechodník minulý
Rod	Singulár	Plurál
mužský	vyloučiv	vyloučivše
ženský	vyloučivši
střední

význam

1. ukončit příslušnost k určité skupině
   • Z důvodu problémového chování byli oba žáci vyloučeni ze školy.
2. (přeneseně) označit určité tvrzení za nepravdivé
   • Nelze vyloučit, že za úbytek hmyzu v přírodě může používání pesticidů.
3. přemístit mimo organismus
   • Škodlivé látky jsou vyloučeny močí.

překlady

označit tvrzení za nepravdivé

• angličtina: exclude ^(en)
• francouzština: exclure ^(fr)
• němčina: ausschliessen ^(de)
• slovenština: vylúčiť ^(sk)

synonyma

1. vyřadit
2. popřít
3. eliminovat

antonyma

1. přijmout
2. potvrdit
3. pohltit

související

• vyloučení
• vyloučený
• vylučovat
• vylučování

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2013-02-12]. Heslo vyloučit.