A tak zase se dal svést ke karbanu. Zatím štěstí bylo skoupé a Petr nevyhrál nic ze své padesátky, nýbrž nanovo prohrál. A proto opět hrál, přesvědčuje sám sebe: „Jednou se přece štěstí obrátí.“ Jak říkají: Cesta do pekla je vydlážděna samými dobrými úmysly, tak se to i na Petrovi osvědčovalo. Jako pták, když se chytne za pazourek na vějičku, přilípne se k ní celý, tak Petr uvázl na padesátku a padal do karbanictví o stovky.[1]
