kouřit

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • kou-řit

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • tranzitivní nebo intranzitivní

časování[editovat]

oznamovací způsob
Přítomný čas
Osoba Singulár Plurál
1. kouřím kouříme
2. kouříš kouříte
3. kouří kouří
rozkazovací způsob
Osoba Singulár Plurál
1. kuřme
2. kuř kuřte
3.
příčestí
Příčestí minulé
Rod Singulár Plurál
mužský životný kouřil kouřili
mužský neživotný kouřily
ženský kouřila
střední kouřilo kouřila
Příčestí trpné
Rod Singulár Plurál
mužský životný kouřen kouřeni
mužský neživotný kouřeny
ženský kouřena
střední kouřeno kouřena
přechodníky
Přechodník přítomný
Rod Singulár Plurál
mužský kouře kouříce
ženský kouříc
střední

význam[editovat]

  1. vypouštět do okolí kouř
    • Dříve bylo obvyklé, že kovární komíny silně kouřily a znečišťovaly okolí.
  2. vdechovat a vydechovat kouř tabáku či jiné omamné látky
    • Není divu, že je pro ni obtížné přestat kouřit, když s cigaretami začala už před mnoha lety.
  3. (vulgárně) brát penis do úst, provádět felaci

překlady[editovat]

vypouštět kouř

vdechovat kouř

synonyma[editovat]

  1. dýmat, (hovorově) hulit, čoudit
  2. (hovorově) hulit, vypalovat zobák

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2011-10-04]. Heslo kouřit.