kouřit

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • kou-řit

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • tranzitivní nebo intranzitivní

varianty[editovat]

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas kouřím kouříš kouří kouříme kouříte kouří
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
kuř kuřme kuřte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné kouřil kouřila kouřilo kouřili kouřily kouřila
trpné kouřen kouřena kouřeno kouřeni kouřeny kouřena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný kouře kouříc kouříce

význam[editovat]

  1. vypouštět do okolí kouř
    • Dříve bylo obvyklé, že kovární komíny silně kouřily a znečišťovaly okolí.
  2. vdechovat a vydechovat kouř tabáku či jiné omamné látky
    • Není divu, že je pro ni obtížné přestat kouřit, když s cigaretami začala už před mnoha lety.
  3. (v obecném jazyce) brát penis do úst, provádět felaci
    • Jakým tempem tahle jemná česká aristokratka usilovala o rozvod! Olina je hrdá žena se srdcem jako kámen. Dobře. Fajn. Nedokázal bych už líbat rty, co kouřily tenhle dlouhej černej pyj. Jenomže ona je do toho mouřenína úplně trop.[1]
  4. (přeneseně, vulgárně) (kouřit muži) chovat se přehnaně podřízeně k vlivnějšímu muži
    • Já jsem měl Čapkovy Hovory s TGM, tobě kokot Soukup kouří v Týdnu s prezidentem-prezidementem.[2]

překlady[editovat]

  1. vypouštět kouř
  2. vdechovat kouř

synonyma[editovat]

  1. dýmat, (hovorově) hulit, čoudit, (hlasitě kouřit) bafat
  2. holdovat nikotinu, (hovorově) hulit, vypalovat zobák, (řidčeji, expresivně) vypalovat, (hlasitě kouřit) bafat
  3. lézt do zadku

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Jiří Hanuš / Philip Roth: Klam (Deception), Mladá fronta, Praha 2016
  2. Ondřej Hrabal: Battle Zeman vs. Masaryk (slam poetry)