kouřit

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • kou-řit

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • tranzitivní nebo intranzitivní

časování[editovat]

Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
Přítomný čas kouřím kouříš kouří kouříme kouříte kouří
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 1. 2.
kuř kuřme kuřte
Příčestí
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
Minulé kouřil kouřila kouřilo kouřili kouřily kouřila
Trpné kouřen kouřena kouřeno kouřeni kouřeny kouřena
Přechodníky
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
Přítomný kouře kouříc kouříce

význam[editovat]

  1. vypouštět do okolí kouř
    • Dříve bylo obvyklé, že kovární komíny silně kouřily a znečišťovaly okolí.
  2. vdechovat a vydechovat kouř tabáku či jiné omamné látky
    • Není divu, že je pro ni obtížné přestat kouřit, když s cigaretami začala už před mnoha lety.
  3. (vulgárně) brát penis do úst, provádět felaci

překlady[editovat]

  1. vypouštět kouř
  2. vdechovat kouř

synonyma[editovat]

  1. dýmat, (hovorově) hulit, čoudit
  2. (hovorově) hulit, vypalovat zobák

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2011-10-04]. Heslo kouřit.