nalezenec

čeština

výslovnost

• IPA: [nalɛzɛnɛt͡s]

dělení

• na-le-ze-nec

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	nalezenec	nalezenci
genitiv	nalezence	nalezenců
dativ	nalezenci / nalezencovi	nalezencům
akuzativ	nalezence	nalezence
vokativ	nalezenče	nalezenci
lokál	nalezenci / nalezencovi	nalezencích
instrumentál	nalezencem	nalezenci

význam

1. dítě, které rodiče odložili v úmyslu vzdát se ho (a bylo nalezeno); nalezené dítě
2. ten, kdo byl ztracený a našel se
   • „Poslušně hlásím,“ ozval se dobrácký hlas Švejkův, „že jsem zde v garnizónu jako nalezenec.“

související

• nalezencův
• nalezenkyně
• nalezinec
• nalézt, nalezený