zbojník

Možná hledáte zbójnik.

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈzbɔjɲiːk]

dělení

• zboj-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	zbojník	zbojníci
genitiv	zbojníka	zbojníků
dativ	zbojníku / zbojníkovi	zbojníkům
akuzativ	zbojníka	zbojníky
vokativ	zbojníku	zbojníci
lokál	zbojníku / zbojníkovi	zbojnících
instrumentál	zbojníkem	zbojníky

význam

1. (dříve) muž, který získává obživu tím, že se zbraní přepadává projíždějící povozy a obírá je násilně o zboží či peníze
   • Nejslavnějším anglickým zbojníkem je patrně Robin Hood (pokud tedy vůbec kdy existoval). U Slováků na druhou stranu mezi zbojníky jednoznačně vede Jánošík, za doposud nejznámějšího ukrajinského či rusínského zbojníka můžeme považovat Nikolu Šuhaje.
2. (expresivně) divoký, temperamentní, neposlušný chlapec
   • O kus dál s neutrálním výrazem postává muž, kope si do míčku a po očku sleduje svého zbojníka s nudlí u nosu, který se pokouší do malé korby náklaďáku umístit aspoň deset kilo písku. Rozpravy o plenkách ho bytostně nezajímají a o obědu má dávno jasno.

překlady

1. • angličtina: highwayman, brigand
   • francouzština: bandit de grand chemin m
   • maďarština: betyár, útonálló
   • němčina: Wegelagerer m, Straßenräuber m
   • polština: zbójnik m
   • ruština: разбойник m
   • řečtina: ληστής m; κλέφτης m
   • španělština: salteador m, bandolero m
2. —

synonyma

1. loupežník, bandita, (knižně) brigant
2. rošťák, uličník, syčák

související

• zbojníkův
• zbojníček
• zboj
• zbojnictví
• chodit po zboji
• zbojnice