konec

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnɛts]
•  konec^{? • info}

dělení

• ko-nec

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	konec	konce
genitiv	konce	konců
dativ	konci	koncům
akuzativ	konec	konce
vokativ	konci	konce
lokál	konci	koncích
instrumentál	koncem	konci

význam

1. zadní krajní část
2. doba, kdy něco přestává
3. kraj
   • Sešli se tu lidé ze všech konců světa.

překlady

zadní část

angličtina: end (en), finish (en) esperanto: fino (eo) finština: loppu (fi) francouzština: fin (fr) ž italština: fine (it) ž latina: finis (la) m lotyština: gals (lv) m

němčina: Ende (de) s polština: koniec (pl) m portugalština: fim (pt) ruština: конец (ru) m řečtina: τέλος (el) m slovenština: koniec (sk) m srbština: крај (sr) m španělština: fin (es)

antonyma

1. začátek

související

• končit
• koncovka, zakončení, ukončení
• konečný, koncový
• konečná