konec

Z Wikislovníku

Obsah 1 čeština 1.1 výslovnost 1.2 dělení 1.3 podstatné jméno 1.3.1 skloňování 1.3.2 význam 1.3.3 antonyma 1.3.4 související

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

• IPA: [kɔnɛts]

[editovat] dělení

• ko·nec, mn. kon·ce

[editovat] podstatné jméno

• rod mužský neživotný

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	konec	konce
genitiv	konce	konců
dativ	konci	koncům
akuzativ	konec	konce
vokativ	konci	konce
lokál	konci	koncích
instrumentál	koncem	konci

[editovat] význam

1. zadní krajní část
2. doba, kdy něco přestávat
3. kraj

   Sešli se tu lidé ze všech konců světa.

[editovat] antonyma

1. začátek

[editovat] související

• končit
• koncovka, zakončení, ukončení
• konečný, koncový
• konečná