milost

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [mɪlɔst]

dělení[editovat]

  • mi-lost

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ milost milosti
genitiv milosti milostí
dativ milosti milostem
akuzativ milost milosti
vokativ milosti milosti
lokál milosti milostech
instrumentál milostí milostmi

význam[editovat]

  1. stav toho, co je milé
  2. přízeň, náklonnost (zejména vůči níže postaveným)
    • Jsou kočky pýcha domu; v milosti je mají
      i vážný učenec i ti, kdo v lásce planou
      jsou měkké, úlisné i zimomřivé;
      stranou že rády sedají, též jim se podobají.
      [1]
  3. (v náboženství) vše přispívající k dobru člověka, zejména duchovní povahy
    • milost posvěcující
  4. (v právu) institut odpuštění, zmírnění a zahlazení trestu (jednotlivci)
    • President republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.[2]
  5. (archaicky) láska, laskavost, přízeň, jež za jistých okolností může být i povinností[3]
    • V 30. hl. Dalimilovy kroniky čteme na př., jak knězi (knížeti) Václavovi, když byl u bratra na hody v Boleslavi, „jeden bohobojný“ dával osedlaného koně s výstrahou před úmysly Boleslavovými a jak sv. Václav mu odpověděl: „Toť jáz, báťo, dobřě vědě (vím). Z tvé viery děkuju tvéj milosti, ale juž sem byl živ i přieliš dosti…“[3]

synonyma[editovat]

  1. rozkošnost, úžasnost
  2. boží dar

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Charles Baudelaire: Květy zla, Kočky, překlad Jaroslav Goll
  2. Trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb.) § 366, odst. 1)
  3. 3,0 3,1 Naše řeč, 1930, roč. 14, čís. 6. Dostupné online. ISSN 0027-8203.