stopka

Z Wikislovníku

Obsah 1 čeština 1.1 výslovnost 1.2 dělení 1.3 podstatné jméno (1) 1.3.1 etymologie 1.3.2 skloňování 1.3.3 význam 1.3.4 související 1.3.5 fráze a idiomy 1.4 podstatné jméno (2) 1.4.1 etymologie 1.4.2 skloňování 1.4.3 význam 1.5 podstatné jméno (3) 1.5.1 skloňování 1.5.2 význam 1.5.3 synonyma 2 poznámky

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

• IPA: [stopka]

[editovat] dělení

• stop·ka, mn. stop·ky

[editovat] podstatné jméno (1)

• rod ženský

[editovat] etymologie

Ve významu „část plodu nebo květu rostliny, jímž na ni přirůstají“ lze najít jen v češtině. Z ostatních slovanských jazyků je možné jen srovnání s ruským стёбка (stëbka, „prut“), což by otvíralo souvislost se stéblo.^[1]

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	stopka	stopky
genitiv	stopky	stopek
dativ	stopce	stopkám
akuzativ	stopku	stopky
vokativ	stopko	stopky
lokál	stopce	stopkách
instrumentál	stopkou	stopkami

[editovat] význam

1. část plodu nebo květu rostliny, jímž přirůstají na rostlinu

   Třešně se musí trhat se stopkami.

2. část, součást něčeho připomínající rostlinou stopku [1] ^[2]

   Použijeme vrták s dlouhou stopkou.

   Mezi oběma je zřetelný zářez; spojení je často stopkaté (stopka může být 2členná).

[editovat] související

• stopkovitý
• stopkový

[editovat] fráze a idiomy

1. mít oči na stopkách

[editovat] podstatné jméno (2)

• rod ženský

[editovat] etymologie

Z anglického slova stop („stůj, stát, zastávka“, doloženo z roku 1483), které jako sloveso (to) stop znamená „zastavit, zabránit, ucpat“. Staroanglický tvar -stoppian (nacházející se např. ve forstoppian „zacpat, potlačit, zadusit“) byl přes středodolnoněmecké stoppen, starohornoněmecké stopfon (nyní německé stopfen s významem „ucpat, cpát“) vypůjčen z vulgárnělatinského *stuppāre („ucpat koudelí“), vycházejícího z latinského stuppa („koudel“)^[3], a to zase z řeckého tvaru στύππη (stýppē).^[4]

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	stopka	stopky
genitiv	stopky	stopek
dativ	stopce	stopkám
akuzativ	stopku	stopky
vokativ	stopko	stopky
lokál	stopce	stopkách
instrumentál	stopkou	stopkami

[editovat] význam

1. (motoristický slang) brzdové světlo na zadní straně vozidla ^[5]
2. dopravní značka „Stůj, dej přednost v jízdě“ ^[5]

   Automobil zastavil na stopce.

[editovat] podstatné jméno (3)

• rod ženský

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	stopka	stopky
genitiv	stopky	stopek
dativ	stopce	stopkám
akuzativ	stopku	stopky
vokativ	stopko	stopky
lokál	stopce	stopkách
instrumentál	stopkou	stopkami

[editovat] význam

1. druh sklenky na likéry ^[6]

[editovat] synonyma

1. stupka

[editovat] poznámky

1. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „stopka“, s. 604.
2. ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl 3, R – U. První vydání. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1966. Heslo „stopka I“, s. 551.
3. ↑ HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary [online]. [cit. 2007-08-31] <http://www.etymonline.com/index.php?search=stop&searchmode=term>. Heslo „stop“.
4. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „stop“, s. 604.
5. ↑ ^{5,0 5,1} PETRÁČKOVÁ, Věra a kol. Akademický slovník cizích slov. Díl 2, L – Ž. První vydání. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0524-2. Heslo „stopka“, s. 713.
6. ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl 3, R – U. První vydání. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1966. Heslo „stopka III, stupka“, s. 551.