Z Wikislovníku
Suffixem -dlo užívaným pro náčiní, nástroj nebo prostředek odvozeno od vozit, jehož ekvivalenty lze nalézt ve všech slovanských jazycích a které vzniklo z praslovanského *voziti, což je opětovací sloveso k *vezti, vycházejícímu z indoevropského *u̯eǵh- („jet, vézt“)[1]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
vozidlo |
vozidla |
| genitiv |
vozidla |
vozidel |
| dativ |
vozidlu |
vozidlům |
| akuzativ |
vozidlo |
vozidla |
| vokativ |
vozidlo |
vozidla |
| lokál |
vozidlu |
vozidlech |
| instrumentál |
vozidlem |
vozidly |
- dopravní prostředek pohybující se po souši na kolech nebo pásech
- Vozidla městské hromadné dopravy.
- vůz
Suffixem -dlo užívaným pro náčiní, nástroj odvozeno od voziť, jehož ekvivalenty lze nalézt ve všech slovanských jazycích a které vzniklo z praslovanského *voziti, což je opětovací sloveso k *vezti, vycházejícímu z indoevropského *u̯eǵh- („jet, vézt“)[1]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
vozidlo |
vozidlá |
| genitiv |
ozidla |
vozidiel |
| dativ |
vozidlu |
vozidlám |
| akuzativ |
vozidlo |
vozidlá |
| lokál |
vozidle |
vozidlách |
| instrumentál |
vozidlom |
vozidlami |
- dopravní prostředek k vožení, většinou se pohybující po kolech, ale i jinak.
- Vodičské oprávnenie pre motorové vozidlá.
- Bárka je nemotorné vozidlo.
- voz, (pejorativně) vehikel, (pejorativně) tragač
- ↑ 1,0 1,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Hesla „vézt“ a „vozit“, s. 709, 720.