dojíždět

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	dojíždím	dojíždíš	dojíždí	dojíždíme	dojíždíte	dojíždí / dojíždějí

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	dojížděj	dojíždějme	dojíždějte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	dojížděje	dojíždějíc	dojíždějíce

pravidelně jezdit na určité místo, zejména ze svého bydliště
- Do práce dojíždí většinou autem, někdy ale autobusem.
jízdou se dostávat blízko k určitému místu
- Když už dojížděli k městu, vypověděl jim motor.
(dojíždět + akuzativ, někoho) jízdou se zezadu přibližovat k jinému vozidlu
- Přidám plyn, protože už nás zase dojíždějí.
(tranzitivně) (hovorově) dokončovat konzumaci jídla, cigarety apod. načatého a opuštěného někým jiným
- Po kině se sedělo na zastávce, starší kouřili a mladší dokuřovali. Matka si onehdy pro Adama šla a on zrovna dojížděl vajgl, takže dostal hroznou facku^[1]

pravidelně někam jezdit
- angličtina: commute
- francouzština: faire la navette
- japonština: 通勤する
- litevština: važiuoti (į darbą)
- němčina: pendeln
- nizozemština: pendelen
- ruština: ездить, приезжать
dostávat se na kolech ke konkrétnímu místu
- japonština: 近づく, 接近する
- litevština: artėti, atvykti
- ruština: приезжать
jízdou se přibližovat k jinému pohybujícímu se objektu
- angličtina: be closing on
- litevština: vytis, pasivyti
- ruština: догонять
—

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-11-03]. Heslo dojíždět.