vězet

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	vězím	vězíš	vězí	vězíme	vězíte	vězí

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	věz	vězme	vězte

Příčestí
rod	číslo jednotné			číslo množné
rod	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vězel	vězela	vězelo	vězeli	vězely	vězela

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	věze	vězíc	vězíce

být obklopen objektem tak, že vyjmutí je obtížné
- Jejich auto vězelo v závěji a trvalo velmi dlouho, než jej uvolnili.
(přeneseně) (člověk) nepřiměřeně dlouho se zdržovat na určitém místě
- Kde ti hoši pořád vězí?
(vězet v + lokál) (problém) mít příčinu
- To bych rád věděl, v čem to vězí.
být příčinou (problému)
- To bych rád věděl, co v tom vězí.
(archaicky) být vězněn, (vězet + akuzativ) věznit^[1]
- Toho času vězel tam u vězení také Jindřich Rakouský, jejž byl král Jan v bitvě Mühldorfské vlastní rukou jal.^[2]

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-09-11]. Heslo vězet.