zabrat

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	zaberu	zabereš	zabere	zabereme	zaberete	zaberou

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	zaber	zaberme	zaberte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	zabrav	zabravši	zabravše

násilím nebo vahou své autority obsadit
- Hospodářsky provedl do krajností všecka hesla socialismu, továrny dal dělníkům, soukromý obchod zakázal, banky zabral, safesy i pokladny buržuů vybral, do vesnic nasadil „kommuny bědnoty“, zrušil všecko vlastnictví a sliboval vypleniti „maloburžoasného“ ducha i z ruského mužika.^[1]
- Roku 1888 zabralo jej [Velikonoční ostrov] Chile a posílá sem trestance.^[2]
provést záběr např. veslem
- Ještě tak čtyřikrát pětkrát zaber, a projedeme cílem.
(zabrat + někomu kolik času, místa) spotřebovat, vyžadovat
- Kolik minut ti zabere cesta z domova do práce?
- „Mistře,“ domlouval malíři, „to vám povídám: nad figurkami udělejte hodně mnoho oblaků!“ „Oblaků?! Medle nač? Těch přece tam není zapotřebí!“ „Jak pak ne, když se mi jedná o to, aby zabraly také ještě trochu místa, které bych jinak musel vyplnit nějakým ‚říkáním‘!“^[3]
(hovorově) (intranzit.) začít se opravdu snažit
- Chceš-li se za necelý rok domluvit arabsky, budeš muset pořádně zabrat.
(hovorově) (intranzit.) začít chemicky působit (např. o léku)
- Doufám, že už ti ten paralen zabral.

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-06-05]. Heslo zabrat.

↑ Karel Kramář: Lenin, Národní listy 27. ledna 1924
↑ Velikonoční ostrov. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1907. Díl 26, s. 522.
↑ Josef Richard Vilímek starší: Ze zašlých dob, kapitola Bedřich Moser