kocanda

Z Wikislovníku

Možná hledáte Kocanda.

Obsah 1 čeština 1.1 výslovnost 1.2 dělení 1.3 etymologie 1.4 podstatné jméno 1.4.1 skloňování 1.4.2 význam 1.4.3 synonyma 1.4.4 související 1.4.5 fráze a idiomy 2 poznámky

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

• IPA: [kɔtsanda]

[editovat] dělení

• ko·can·da, mn. ko·can·dy

[editovat] etymologie

Slovo je homonymní, má více různých významů s odlišným původem. O dřívějším hojném užívání svědčí množství osad, částí osad, hospod, mlýnů, mysliven,^[1][2] kováren, ale i zahrad^[3] pojmenovaných Kocanda. Marie Nováková a Pavel Štěpán našli při průzkumu pramenů více než 180 výskytů toponyma Kocanda (včetně těch s jiným pravopisem).^[4][5] Existuje rovněž příjmení Kocanda.^[6][7]

Výkladů původu je celá řada a dodnes nepanuje shoda na tom, který je správný. Jednotlivé významy:

1. Existují tři kandidáti na význam, podle nějž vznikla většina místních pojmenování, a různé názory, který z těchto významů je původní a který odvozený.

   1. „hostinec na okraji vesnice“^[8]

      Nejstarší zmínka je v táborské černé knize z roku 1603 týkající se jakési Manky, šenkýřky na kocandě.^[9] Řada pozdějších prací o původu slova přebírá jako nejpravděpodobnější výklad Machka,^[10][11] ale existují i další teorie a názory:

      • Podle Machka nejde o původní význam slova, ale zúžený ze „skupina domků bezzemků a chalupníků“, viz význam 1c).^[9]
      • Dle Jungmanna jde o význam přenesený z významu 1b), tj. od „trh na předměstí“ a přes něj pocházející z kotec („bouda, kramářská bouda“).^[8] K původu z kotec se přiklánějí i další badatelé.^[12][13]
      • Odvozeno ze západomoravského kocat („tlachat“).^[14][15] Tento výklad se setkal s odmítnutím, protože v Čechách se místo kocat vždy používalo jen kecat.^[16][17] Najdou se jak nové práce, které jej označují za překonaný,^[11] tak i práce chápající jej jako pravděpodobný.^[18]
      • Z nářečního slovesa kocati se s významem „mazliti se (milostně)“, které samo souvisí s kořenem kot- ve slovech jako je kočka.^[19][20][21] K tomu Machek namítá, že kocati se je expresívní druhotvar ke kochati se a že tohoto slova se užívá v nářečí jen k označení mazlení se s dětmi, takže pojmenovat podle toho hospodu (kde dochází k milování) by bylo krajně podivné.^[16] Opačného názoru byl Ivan Vávra, který upozorňoval na nápadnou skutečnost, že součástí takto nazvaných hospod byla vždy velká místnost sloužící jako tančírna.^[22][23]
      • Z německého kotzen nebo kutzen („kuckat se, vykašlávat, zvracet“).^[24][25]
      • Z německého povzdechu Gott sei Dank („bohu buď dík, bohu díky“),^[26] popřípadě Gott sei Da („bůh buď tu“),^[11] což bylo v některých případech doloženo i užíváním nebo vývěsním štítem hostince.^[27][11] Panuje však shoda v tom, že jde o lidovou etymologii. Němci takto své kocandy nenazývají a německý název je tedy spíše sekundární.^[16][28]
      • Zkomolením německého ganz am Ende („úplně na konci“).^[29] Jde však nejspíš také o příklad lidové etymologie.^[16]

   2. „trh na předměstí“^[8]

      Podle Jungmanna je tento význam prvotní a hlavní,^[8] mlčky předpokládaje, že je odvozený ze slova kotec („kramářská bouda“).^[24] Machek ale zpochybňuje, že vůbec kdy šlo o nějaký skutečně rozšířený význam slova.^[30]

   3. „skupina domků patřících bezzemkům nebo drobným chalupníkům“,^[31] popř. „skupina nuzných domků na okraji osady“^[32]

      Podle Machka jde o ztracený nejstarší vlastní význam slova, pod nímž se rozšířilo do pojmenování různých míst a od něhož byly odvozeny významy 1a) i 1b). Vzniklo domácím odvozením pomocí přípony -anda z německého plurálu Kotsassen („chalupníci, sourozenci dědiců statků, kteří se museli spokojit jen s malým dědictvím“). Slovo Kotsate je poměrně starobylé, vyskytovalo se v severním Německu a v Brabantsku, ale jako cotsetes jej lze nalézt i v Anglii. Jde o složeninu z kot- („bouda“) a -sat-j, kde z kot- vychází i české slovo kotec.^[33] Alternativní výklad původu slova Kotsassen nabízí Stručný etymologický slovník, který praví, že je to složenina z Kote („chatrč“) a *Sasse („usedlík“).^[10]

      Podle Machkovy teorie došlo v českých zemích k rozšíření slova kocanda ve chvíli, když po první německé kolonizaci docházelo ke kolonizaci vnitřní, na základě německého práva. V německém právu zůstával na rodném statku jen prvorozený a jeho zbylí sourozenci odcházeli jen drobně zaopatřeni, což byl rozdíl oproti předchozím zvyklostem českého obyvatelstva, mezi nímž byla rozšířena tzv. zádruha, která spočívala v tom, že neprvorození sourozenci zůstávali na domovském statku.^[34] Původní význam později vymizel, ale je zajímavé, že Slovník nespisovné češtiny z roku 2006 uvádí opět slovo kocanda pod tímto významem jako součást současné obecné mluvy.^[32]

2. „lehký vozík, bryčka“^[35][36][37]

   Rozšířeno jen na Novohradsku a Kladsku. Odvozeno od slova kocábka, které znamená kromě posměšného „loďka“, také „vozík v dole“ (dle Jungmanna je to v hornictví „truhla, v níž se ruda po dolové uličce vozí“^[38]), další původ nejasný.^[35][9]

   Existuje i jiný výklad, který si všímá toho, že bryčky mají často proutěnou korbu, a vidí souvislost s německým Kötze (kotze, „proutěný koš, zavěšovaný soumarům po stranách hřbetu“), přičemž poukazuje i na to, že z německého slova vychází i polské koc („rákosová síť na lovení ryb“).^[39]

3. „šťáva ze švestek“^{[8][7][40][36]}

   Od slova kocati („pleskat, třísnit“), moravské varianty od kecati.^[41] V pražském dialektu slovu kocanda odpovídalo kecanda (toto slovo znal již Jungmann^[42]).^[9]

   Další výklady označuje Machek za chybné.^[43] Jeden z nich vidí původ v německém kotzen („blít, zvracet, vrhnout“), kde kocanina, kocanda má odpovídat slovu blivanina.^[19] Druhý hledá naopak souvislost ve slově kocati se, pokocati se („pomazliti se, pomilovati se“), významově spojeném s líbáním. Lidem, kteří se rádi líbají, se říká lízal, lízalka, voliza, takže sladká švestková šťáva kocanda, kterou děti rádi olizují, by by odpovídala slovu lízačka.^[21]

4. „dívka“^[32]

   Z brněnského koc (nebo kchoc, z něhož vycházejí také verze kocna, kchocna, kocála, kchocála téhož významu), odvozeného z vídeňského Kotz („(v argotu) dívka, milenka“, původně „kočka“), jemuž odpovídá německé Katze. Z toho vychází i obdobný význam českého kočka.^[44][45]

5. „hubená husa“ (uváděno ve starších slovnících^[8][7])

   Podle Machka se tento význam dostal do dalších slovníků mechanickým převzetím ze slovníku Dobrovského, za jehož doby šlo patrně pouze o místní výtvor, který brzy vymizel. Vzhledem k zdůrazněné hubenosti by mohl být odvozen z významu 1c), tj. šlo by buďto o husu přímo chovanou v chalupách bezzemků, anebo o metaforu poukazující na to, že vzhled ptáka nasvědčuje chovu ve stejně nuzných poměrech.^[46]

[editovat] podstatné jméno

• rod ženský

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	kocanda	kocandy
genitiv	kocandy	kocand
dativ	kocandě	kocandám
akuzativ	kocandu	kocandy
vokativ	kocando	kocandy
lokál	kocandě	kocandách
instrumentál	kocandou	kocandami

[editovat] význam

1. (zastarale) (zájezdní) hospoda, většinou stojící za vsí nebo o samotě^[8][36][47]
2. (obecně česky) skupina nuzných domků na okraji vesnice^[32][31]
3. (zastarale) šťáva vznikající při sušení švestek^[8][36]
4. (brněnsky) dívka^[32]
5. (zastarale) lehký vozík^[36]

[editovat] synonyma

1. –
2. –
3. –
4. koc, kocna, kocála
5. vozík, bryčka

[editovat] související

• kocandit^[48]

[editovat] fráze a idiomy

1. koukat jako z kocandy^[49]

[editovat] poznámky

1. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny. Díl II., Ch–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. Heslo Kocanda, s. 268.
2. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 90, 91.
3. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
4. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145–149.
5. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 214, 215.
6. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
7. ↑ ^{7,0 7,1 7,2} KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammatiko-fraseologický. Díl 1., A-M. Praha : Josef Kolář, 1878. Heslo Kocanda, str. 715.
8. ↑ ^{8,0 8,1 8,2 8,3 8,4 8,5 8,6 8,7} JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II., K–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „KOCANDA“, s. 92.
9. ↑ ^{9,0 9,1 9,2 9,3} MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 88.
10. ↑ ^{10,0 10,1} HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „kocanda“, s. 229.
11. ↑ ^{11,0 11,1 11,2 11,3} DAVID, Jaroslav, ROUS, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti : Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha : Academia, 2006. ISBN 80-200-1454-3. Kapitola Kocanda, s. 70–71.
12. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145.
13. ↑ TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 4. vydání. Praha : Slovanské nakladatelství, 1952.
14. ↑ BARTOŠ, František. Dialektický slovník moravský. Část I., A-ožvantať sa. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905. Heslo kocat, s. 148.
15. ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 6-7, 1933, ročník 17. S. 220.
16. ↑ ^{16,0 16,1 16,2 16,3} MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 92.
17. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny. Díl II., Ch–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. Heslo Kocanda, s. 269.
18. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206–207.
19. ↑ ^{19,0 19,1} Hovorna. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 1, 1924, ročník 8. S. 26–27.
20. ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 10, 1933, ročník 17. S. 300.
21. ↑ ^{21,0 21,1} Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 6/7, 1934, ročník 18. S. 217.
22. ↑ VÁVRA, Ivan. Jména starých hospod. In ŠMILAUER, Vladimír. Onomastické práce : Sborník rozprav. 1. vyd. Praha : Místopisná komise ČSAV, 1968. s. 236.
23. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
24. ↑ ^{24,0 24,1} Drobnosti. Kucmánek. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5, 1930, ročník 14. S. 111.
25. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
26. ↑ PROFOUS, Antonín. O místních a zvláště pomístných jmenech v okrsku chrasteckém u Chrudimě. Národopisný věstník českoslovanský. Praha: Společnost národopisného muzea českoslovanského, 1918. Číslo 1, roč. 13. S. 29.
27. ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 4, 1934, ročník 18. S. 121.
28. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206.
29. ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 8, 1934, ročník 18. S. 253.
30. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 91, 92.
31. ↑ ^{31,0 31,1} MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo kocanda, s. 265.
32. ↑ ^{32,0 32,1 32,2 32,3 32,4} HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, c2006. ISBN 80-7345-098-4. Heslo „kocanda, kocna“, s. 187.
33. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 91–97.
34. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 93–96.
35. ↑ ^{35,0 35,1} MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo kocanda 3°, s. 265.
36. ↑ ^{36,0 36,1 36,2 36,3 36,4} Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. Příruční slovník jazyka českého. Díl II. K–M. Praha: Státní nakladatelství, 1937-1938. Heslo kocanda, s. 175.
37. ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl II, H–L. Druhé nezměněné vydání. Praha : Academia, 1989. Heslo „kocanda I“, s. 344.
38. ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II., K–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „KOCÁB“, s. 92.
39. ↑ Hovorna. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 1, 1924, ročník 8. S. 26.
40. ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo kocanda 2°, s. 265.
41. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 88, 89.
42. ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II., K–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „KYNKULE“, s. 246.
43. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 89.
44. ↑ HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, c2006. ISBN 80-7345-098-4. Hesla „koc“, „kocála, kchocála“, „kocanda, kocna“, „kočka“, s. 186, 187.
45. ↑ NOVÁČEK, Otakar. Brněnská plotna. Brno: 1929. S. 38, 39, 48, 64.
46. ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 90.
47. ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl II, H–L. Druhé nezměněné vydání. Praha : Academia, 1989. Heslo „kocanda I“, s. 344.
48. ↑ KOTT, František Štěpán. Příspěvky k Česko-německému slovníku zvláště grammatiko-fraseologickému. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. Heslo Kocandiť, str. 154.
49. ↑ PRASEK, Vinc. Všehochuť. Selský archiv. Kniha IV. Olomouc: 1905. S. 62–63.