Pro toho nejsou tučné sinekury a prebendy jako v tomhle Chrámu Neumění (…) našeho čistého mecenáše," pokračoval měsíčan, „který zahrnuje svou přízní všelijakou chamraď, jen když mu řádně umí pochlebovat, podkuřovat a tančit podle jeho noty. Žádný cti své dbalý talent se k takové ponižující roli nezahodí.[2]
Ta nejbídnější chamraď kramářská uvelebí se jak může, na svá prkna vyloží své bohatství, z pod své plachty zahájí svůj výklad.[3]
Seděli u něho, natírali si opruzeniny palmovým olejem a balzámem simarubovým a nadávali na tu celou sviňskou končinu; tady by se dalo vydělat, kdyby ta černošská chamraď nebyla líná jako štěnice; jakpak to je tady s pracovními poměry?[4]
Žid v Dubňanech udělal „krýdu“ — a Rybář lacino na dražbě skoupil, co jen trochu se mu hodilo. Pentle habrůvským děvčatům do smrti mohl prodávat a papíru, písanek přivezl z dražby tolik, že habrůvská chamraď ani za deset let je nepopsala.[5]
