hořekovat

Možná hledáte horekovať.

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦɔr̝ɛkɔvat]

dělení

• ho-ře-ko-vat

varianty

• hořekovati

sloveso

• nedokonavé
• nepřechodné

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	hořekuji / (hovorově) hořekuju	hořekuješ	hořekuje	hořekujeme	hořekujete	hořekují / (hovorově) hořekujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	hořekuj	hořekujme	hořekujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	hořekoval	hořekovala	hořekovalo	hořekovali	hořekovaly	hořekovala

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	hořekuje	hořekujíc	hořekujíce

význam

1. (někdy hořekovat nad + intrumentál) hlasitě dávat najevo zármutek, žal, smutek (nad něčím)
   • Zabavený počítač a špatná matrace. Snaží se mě zabít, hořekuje Krejčíř z vězení
   • Někteří hořekují nad ztrátou či vysušeností písmácké tradice, dychtí po nové spiritualitě, touží po liturgické obnově církve a pokukují po dosti složitých exerciciích třeba právě Ignáce z Loyoly.

překlady

1. • angličtina: lament, wail
   • chorvatština: lamentirati, jadikovati, naricati
   • latina: lamentari
   • němčina: jammern
   • polština: lamentować, biadolić
   • slovenština: bedákať
   • španělština: quejarse
   • ukrajinština: голосити, горювати, нарікати

synonyma

1. bědovat, naříkat, lamentovat, (expresivně, hanlivě) skučet, jamrovat, kňučet

antonyma

1. jásat, plesat, radovat se, pochvalovat si

kolokace

• hořekovat nad svým údělem; nemá smysl (jen) hořekovat; nač (pouze / jen) hořekovat

související

• hoře
• hořký
• hořce
• rozhořčit
• rozhořčený
• rozhořčení
• rozhořčeně