protivník

čeština

výslovnost

• IPA: [prɔcɪvɲiːk]

dělení

• pro-tiv-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	protivník	protivníci
genitiv	protivníka	protivníků
dativ	protivníkovi / protivníku	protivníkům
akuzativ	protivníka	protivníky
vokativ	protivníku	protivníci
lokál	protivníkovi / protivníku	protivnících
instrumentál	protivníkem	protivníky

význam

1. ten, kdo bojuje, působí, resp. hraje hru proti dané osobě či skupině

překlady

1. ten kdo působí proti dané osobě

   • angličtina: opponent, adversary, rival
   • francouzština: adversaire m
   • latina: hostis m
   • němčina: Gegner m
   • polština: adwersarz m, przeciwnik m
   • ruština: противник m
   • slovenština: protivník m
   • slovinština: nasprotnik m
   • srbština (cyrilice): противник m

synonyma

1. soupeř, sok, rival, antagonista, (ve hře:) protihráč, (v boji:) nepřítel

antonyma

1. spojenec, partner, (ve hře:) spoluhráč

související

• protivníkův
• protivnice
• protivný

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2023-04-19]. Heslo protivník.