hřeben

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦr̝ɛbɛn]
•  hřeben^{? • info}

dělení

• hře-ben

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	hřeben	hřebeny
genitiv	hřebene / hřebenu	hřebenů
dativ	hřebeni / hřebenu	hřebenům
akuzativ	hřeben	hřebeny
vokativ	hřebeni	hřebeny
lokál	hřebeni / hřebenu	hřebenech
instrumentál	hřebenem	hřebeny

význam

1. plochý předmět s úzkými výčnělky sloužící k česání vlasů, srsti apod.
   • Hřebenem si každé ráno rozčesává svoje dlouhé vlasy.
2. vrchní táhlá vyčnívající část něčeho tvořící jednu linii
   • Budeme muset sejít z hřebenu níže, fouká tu velmi ostrý vítr.
   • Hřeben vln se blýští. – Jaroslav Vrchlický
3. česací hřeben; nástroj určený k česání hlávek lnu a některých druhů ovoce, např. borůvek
   • Sběr borůvek hřebeny může poškodit porost.
4. výrůstek podobný hřebenu [1] na hřbetě některých zvířat a hlavě některých ptáků
   • Kohout, jehož hřeben na slunci rudě hořel. – Alois Jirásek

překlady

předmět pro česání vlasů

angličtina: comb (en) francouzština: peigne (fr) m němčina: Kamm (de) m

polština: grzebień (pl) m ruština: гребень (ru) m, гребёнка (ru) ž, расчёска (ru) ž slovenština: hrebeň (sk) m

nejvyšší část hor

angličtina: crest (en) francouzština: crête (fr) ž italština: catena (it) ž

němčina: Kamm (de) m polština: grzbiet (pl) m, grań (pl) ž slovenština: hrebeň (sk) m

synonyma

1. hřebínek
2. hřbet, chochol
3. sběrač, česač
4. hřebínek

související

• hřebínek
• hřebenový
• hřebenatka
• hřebenáč
• hřeb
• hřebec
• Hřeben
• Hřebeny

slovní spojení

• Venušin hřeben

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2007-12-17, [cit. 2010-02-12]. Heslo hřeben.