přítel

čeština

výslovnost

• IPA: [pr̝̊iːtɛl]
•  přítel^{? • info}

dělení

• pří-tel

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	přítel	přátelé
genitiv	přítele	přátel
dativ	příteli / přítelovi	přátelům
akuzativ	přítele	přátele
vokativ	příteli	přátelé
lokál	příteli / přítelovi	přátelích
instrumentál	přítelem	přáteli

význam

1. člověk, se kterým daná osoba má osobní vztah, ale nežije s ním
   • Mirek je můj starý přítel; známe se už ze školy.
2. muž, se kterým daná osoba žije v blízkém vztahu, aniž by uzavřeli manželství
   • Její dcera je zatím svobodná, ale už dlouho žije se svým přítelem.
3. oslovení nebo označení člena některých organizací

překlady

známý

angličtina: friend (en), (hovorově) pal (en) francouzština: ami (fr) m grónština: ikinngut (kl) hebrejština: חבר (he) m italština: amico (it) m latina: amicus (la) m, socius (la) m

lotyština: draugs (lv) m němčina: Freund (de) m portugalština: amigo (pt) m slovenština: priateľ (sk) m srbština: друг (sr) m, drug (sr) m španělština: amigo (es) m švédština: vän (sv) c

partner

švédština: pojkvän (sv) c španělština: novio (es) m

synonyma

1. kamarád, známý
2. druh, partner

antonyma

1. nepřítel
2. —

související

• přátelství
• přítelkyně
• V nouzi poznáš přítele.

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-02-27, [cit. 2010-09-27]. Heslo přítel.