- oznamovací způsob
| Přítomný čas |
| Osoba |
Singulár |
Plurál |
| 1. |
vadím |
vadíme |
| 2. |
vadíš |
vadíte |
| 3. |
vadí |
vadí |
- rozkazovací způsob
| Osoba |
Singulár |
Plurál |
| 1. |
— |
vaďme |
| 2. |
vaď |
vaďte |
| 3. |
— |
— |
- příčestí
| Příčestí minulé |
| Rod |
Singulár |
Plurál |
| mužský životný |
vadil |
vadili |
| mužský neživotný |
vadily |
| ženský |
vadila |
| střední |
vadilo |
vadila |
- přechodníky
| Přechodník přítomný |
| Rod |
Singulár |
Plurál |
| mužský |
vadě |
vadíce |
| ženský |
vadíc |
| střední |
- stát v cestě, překážet
- A volně zamířil zpět, všecek nedůtkliv, pakli hustší dav chodců vadil mu v jeho pátrání a příčinou byl, že jednoho z nich propásl.[1]
- být (někomu) na obtíž, protivný, nepříjemný
- Co komu vadí na církevních restitucích[2]
- Nemít prachy? Nevadí! Zažít nudu? Jo, to vadí.[3]
- být zastaven nebo zpomalen v pohybu o něco pevného, nehybného; zavadit
- Cesta vede jinocha podle skaliny. Noha vadí o svalená kameniska, o husté křoviny, o roztáhlé kořeny, o drn.[4]
- překážet, být v cestě
- obtěžovat, štvát
- zavadit, škobrtnout
Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-09-16, [cit. 2013-07-08]. Heslo vadit.
- ↑ Guy de Maupassant: Décoré, přeloženo jako Řád Pavlem Projsou, Praha 1892
- ↑ PŘEHLEDNĚ: Co komu vadí na církevních restitucích? Peníze vezme Vatikán, bojí se opozice, článek na serveru Lidovky.cz, 29.5.2013
- ↑ Zdeněk Svěrák – Jaroslav Uhlíř: píseň „Není nutno“ z filmu „Tři veteráni“
- ↑ Josef Kajetán Tyl: Poslední pohanka, Romantická pověst z dávnověkosti české, Praha 1833, vydáno 1899
- Zcela odlišného významu je reflexivní vadit se.
